Memoriál Václava Štauda – Pomezí 2.5.2026

Jako každý rok jsme otevírali ligu doma. Jako každý rok jsme měli pocit, že jsme nestihli moc natrénovat. A jako pokaždé jsme byli jako na trní. Jak by řekl Tomáš Pacovský a posléze i Jirka – již porada vedoucích – znamenala mírný stres.

Počasí si pan Janda objednal, tudíž nebyl žádný důvod proč si soutěž neužít.

Mladší

Naši nejmenší už nejsou nejmenší a k tomu se vypracovali se na velmi silný tým. Nejen já jsem věřila, že letos jim začíná TA sezóna. O to víc jsem jim to přála doma.

První pokus začal velmi slibně, na levém terči zazářila 18tka avšak nastal prostřik pěti vteřin na pravém proudu. Nutno říct, že proudař poslední terč viděl v Mladějově, tudíž zde pokulhávala příprava z naší strany a my doufali, že podruhé to bude úplně jinak. A ono by bylo, nebýt fatální chybě na základně v podání nás – vedoucích. Ano, sypeme si popel na hlavu ještě teď. Byla to školácká chyba a dětem jsme zkazili útok. Jinak by byly na bedně! Určitě!

Po zapomenutém koši na základně a zapomenutém dítěti na startu se tak rozrůstá naše příručka pro začínající vedoucí – co všechno lze úplně pos*at… Kdyby měl někdo o tuto brožuru zájem, ráda Vám ji i podepíšu – bude to slušný román.

Mladší tak naší vinou zůstali na 13. místě, což odpovídá naší lehkomyslnosti. Štafetu – jenž jsme netrénovali dokázali s přehledem dát na 16. místo, kde za sebou nechali spoustu dobrých týmů.

Slibujeme, že se budeme snažit mladší v příštích závodech dovést konečně pro zasloužené medaile.!!! A dětem děkujeme, byly více než skvělé.

Starší A

Tým složen spíše z mladších, kteří postoupili do vyšší kategorie spolu s ostřílenými matadory požárního sportu. Dětí ve starších je málo, proto jsme si půjčili z mladších nadějného košaře. Vlivem sportovního utkání mimo hasičskou dráhu (ne, fotbal je opravdu zákeřný sport), se však závodník dostal místo ponoření do kádě do nemocnice, a my jsme tak museli improvizovat. I tak se podařil Áčku nádherný pokus pod 18 vteřin, který byl těsně pod pohárovými místy.

V takový čas jsme nevěřili po trénincích ani my. Byl to naprosto krásný útok, který v nás vyvolal stejně silné emoce jako to bývá u starších kolegů. Doufáme, že si tenhle úspěch zopakují ještě mnohokrát. Moc bychom si to všichni přáli.

Štafety, opět zcela nenatrénované a takzvaně na blind zaběhli zcela bez chyb na krásném 11. místě.

Starší B

Po úraze našeho jediného „béčkového“ experta na rozdělovač jsme nasadili eso v rukávě z A týmu. Tom, který ještě loni držel mladší pohromadě (chtěla jsem napsat pod krkem, ale to bych samozřejmě lhala) musel překonat svoji nervozitu a pokusit se zvládnout místo v elitním Bé. Ne, nezáviděl mu to nikdo, to mi můžete věřit.  Jít do týmu, kde máte pocit, že mu nemůžete stačit je neuvěřitelná odvaha. Ale Tom, ten to zvládnul s přehledem...! Musíme všichni smeknout.

První pokus byl zaběhnut perfektně i když jsme věděli, že máme na daleko lepší čas.  Druhý pokus byl ovšem excelentní. Myslím si, že brada padala divákům až ke štafetám. 14-kový čas se totiž jen tak nevidí. A on padl. Bohužel spolu se savicí od mašiny, což tím pádem neznamenalo 1. místo o parník, ale neplatný pokus.

Parník jsme však nepotřebovali a s prvním časem na jistotu … starší dokázali OBHÁJIT PRVNÍ místo. Se stejnou vervou šli i do šafety – jako všichni bez tréninku. A? DRUHÉ PRVNÍ MÍSTO.!!

Odváželi jsme tak celkem tři poháry, z toho ten nejdůležitější – putovní pohár Memoriálu Václava Štauda.

Všechny naše děti ukázaly skvělou formu. Všechny naše děti maximálně reprezentovali sebe, svůj sbor i svoji obec. A možná jim to moc lidí ten den neřeklo, ale MY jsme byli a jsme na ně nesmírně pyšní.

A jsme moc rádi, že Alex je v pořádku. Díky Bohu za to.

Děkujeme sboru za krásnou soutěž, kterou pro nás připravil.

Tenhle den, ale největší díky patřilo našim dětem…

Svět je Lunapark a spravedlnost pro Jamajku… !  Vaši vedoucí