18. 6. 2025
Okresní kolo hry Plamen - Vítějeves 2025
Okresní kolo hry Plamen Vítějeves 23.-24.5.2025
Okresní kolo je vždy náročné, jak na přípravu dětí, tak na samotnou organizaci na soutěže. Proto si dovolím v úvodu několik slov od známého Jonathana Frakese ze seriálu nás mileniálů….
Žijeme ve světě, kde existuje reálné i zdánlivě nemožné, kde skutečnost na sebe bere podobu iluze, a kde jsou některé věci nevysvětlitelné. Dokážete odlišit pravdu od smyšlenky? Vyzkoušejte si to... Přečtěte si následující příběh a věřte… nevěřte…
Faktem je, že jsme skutečně dne 23.5. s jedním týmem mladších a straších dojeli do malebné vesnice Vítějeves, na kterou máme nejednu vtipnou vzpomínku – dobře – alespoň já.
Mladší
V týmu chyběla pouze Viky. Jinak jsme vzali všechny malé hasiče. Ti na trénování disciplín měli pramálo času. V pátek jsme začali štafetou CTIF – děti v prvním pokusu neměli kromě jedné překážky, kterou bych nezdolala ani já, žádný problém. I pod druhé štafetě (bez trestných) skončili na 12. místě. Upřímně jsme po jednodenním tréninku ani nečekali, že zaběhnou bez chyb a pozor – dali si to s přehledem.
Štafeta požárních dvojic – ta tahle disciplína mě nanejvýš rozčílila… Nejen proto, že jsem na posledním tréninku musela běhat s nimi (a ano bolelo mě to – dlouho), ale protože jsem nemohla překousnout ty chyby kteří někteří udělali. A nebyli to děti, které běží první rok. Konečné 13. místo bylo spíše nepochopitelné…
Štafety 4x60 nám do konečného výsledku nepřinesli nic, co bychom nevěděli. Totiž… z 22 družstev jsme jako tým, v kterém běhají z 80% děti, jež jsou na Plamenu poprvé, byli ve středu pomyslného umístění (13.). A to nemyslím zle. Naopak. Letos je to zkouška nanečisto. Příští rok se jistě budou ucházet o první příčky.
Poslední na řadu přicházejí požární útoky. To, že na výherní místa nemáme jsme odtušili už v pátek. V prvním pokuse jsme nasadili náš TOP tým z Jevíčka. Nebudu lhát, takhle krásný pokus, nepřekonali ani někteří starší žáci. V naprosté euforii jsme sledovali naše nejmladší, jak si poprvé zaběhli čas – 17:76.. ano přátelé, vidíte dobře… V takový čas jsme nedoufali ani ve snu…. Právem tak malým patřil 3. nejlepší útok dne a i když to s pořadím na okrese moc nezahýbalo, my jsme byli hrdí až na půdu…
Mladší žáci si odvezli z okresního kola sice 11. místo, ale zato s pocitem, že požární útok nejen umí, ale umí na medailové pozice. Pro děti, kteří jsou pouhým druhým rokem u hasičů je to naprosto skvělé a úžasné umístění.
Starší
Tým starších (kteří byli mimochodem na Plamenu ve své kategorii poprvé) začal na útoku CTIF. Jak bych to hezky napsala. No… první pokus se úplně nepovedl, ale ne ze strany dětí. Můj osobní názor je, že kdyby na této vyloženě technické disciplíně byli rozhodčí z kraje (protože prostě znají elementární pravidla CTIF), nemuseli bychom dávat protest.
Opakovaný pokus nám zajistil druhé místo v této disciplíně (děti ho zvládly naprosto skvěle – a PODLE SMĚRNIC). Ale mě zase vzal minimálně dva roky života. Co o to – to mě nevadilo (taky jste si všimli, že stárnu do krásy?). Co mě spíš vadilo je, že nás jeden rozhodčí netaktně pojmenoval terminologií (výjimečně mě s Jirkou, a ne děti jako roku 2023), která evokuje společenské fenomény historicky spojované s kontroverzními praktikami – laicky - zku+ní Pomezáci. Děkujeme tímto panu Peřinovi za hezký titul, který nás ale nijak netrápí, neboť se považujeme za slušné a čestné sportovce – notabene vedoucí, na rozdíl od podání Vašeho formátu – tudíž chování naprostého (máme před soutěží proto prase vynechám) …
Náladu mě zpravili požární dvojice – neboli hydranty. Naprosto nepřekonatelný výkon, v který jsme věřili. A první místo.
Štafeta 9x 50 by dopadla dobře nebýt předávek, které nejen nepomohli, ale více ublížili. Po pátečním dnu jsme spíš nabyli dojmu, že starší na kraj jet nechtějí. Jirka, který vždy chtěl vidět Žamberk (zřejmě dobrej oddíl), nedoufal ani v první TOP desítku. Ve vzpomínkách na časy, kdy vše vedli „PÁNI vedoucí“, jsme si spočítali body a obklopeni nejlepšími vedoucími okresu (míněno Pomezí, Sádek a Kamenec) jsme mohli odjet spát s pocitem, že naši borci jsou stále druzí. Tudíž – jsme měli stále šanci na krajské kolo.
V sobotu jsme začínali na štafetě 4x60, která pro nás skončila na sice pěkném čtvrtém místě, avšak sečtené body nám moc radosti neudělali, třetí a notabene čtvrté – první nepostupující místo celkového umístění - nám šlapalo doslova na paty.
Přicházel poslední bod sobotního programu – požární útoky. Jelikož nejsem u mladých hasičů první týden (vlastně ani rok), doslova mi před očima probíhali všechny scénáře, kdy nám tato disciplína zničila následný postup a zajistila mnoho slz. Možná i proto jsem byla tak nervózní, jak svět (Jirka) ještě neviděl (až na mého muže, ten tyhle stavy přechází se slovy – „v klidu, prosím tě“). Již v prvním pokusu se nám podařilo v čase 15,33s dosáhnout na nejvyšší příčku v disciplíně, z níž nás nesesadilo žádné jiné družstvo. A my… jsme věděli… že…. Jedeme po třech letech opět na KRAJSKÉ KOLO!!!
V součtu jsme se umístili se staršími na druhém místě, ovšem s dětmi, které jsou v našem týmu už od mladších žáků, někteří i od pomyslné přípravky. Stále se tak držíme toho, co nás Václav naučil….
Zajisté jste si všimli, že jsem ani trošku nezabředla do organizace. A ano, nemůžu Vás o to ochudit, vím. Takže, začátek v pátek byl vlivem jistého elementu u elektroniky lehce pozdržen. Nebyl to vítr, spíš hurikán (nenarážím na Dalibora Jandu). Pořadí na disciplínách bylo upraveno tak, že jsem se v tom ztrácela i já – se svojí pověstnou představivostí, protože byla na opačném pólu- logického myšlení (a v tom mám mezery). Mašiny Fox – vrchol strojírenského průmyslu v oblasti požárního sportu, nepřežily prudké chování mladších žáků (vlastně prý už před soutěží stáli za …nic) a tak minimálně dvě dodnes odpočívají v plechových boudách ve Vítějevsi – nebo v servisu, kdo ví. Kdo měl ruce vrtal se v nich. Jediný, kdo chyběl jsem byla snad jen já. Proč? Protože já jim fakt nerozumím. Foxům – ne mužům (těm vlastně taky ne), ale o tom příspěvek číst nechtějte…
Pozitivní bylo prostředí, sice bez topolů, které podlehli zkáze (takže trošku fučelo), ale se skvělým hřištěm. Jako vždy dobré pivo v místní hospůdce, které ocenili vedoucí logicky více než děti a automat na cukroví, který si vydělal za dva dny víc než já za měsíc (můj zaměstnavatel by se měl stydět..!).
Poslední slova budou jako vždy slova díků.
Předně děkujeme paní Jurenkové, která aspiruje na přední příčky v disciplíně řidič, teta a spolubojovník letošní sezóny. Mému manželovi, který nám i přes svůj odpor k okresním kolům hry Plamen ve Vítějevsi (naposledy musel stát za plotem) pomohl s hlídáním dětí a přinesl i pár moudrých rad do života typu – „neboj se, to dopadne..!“ nebo třeba „já bych si k snídani pivo nedal“ (jasně, že si dělám srandu – vždycky to nějak dopadne). Dále pak rodině Sýkorových za podporu, na kterou se můžeme vždycky spolehnout a ostatním rodičům, kteří myslí na naše/jejich děti i na nás.
Nakonec.... přátelé, nezapomeňte – jedeme na KRAJ – a to už tento týden. Krajské kolo se bude odehrávat v sobotu (to je ten den, kdy normálně sekáte zahradu – a díky nám nemusíte) v Žamberku 7.6.2025 od 8,00 hod. Budeme rádi, když tam budete s námi. Naše děti si zaslouží ty nejlepší fanoušky….
Svět je Lunapark a spravedlnost pro Jamajku…! Žužu
