Takže přátelé, možné se stalo reálným a my jsme v počtu 10+ 1+4 (rozumějí – sportovci + hlavní vedoucí Jirka + my, co jsme si jeli jenom užít atmosféru) vyrazili na krajské kolo.

Fordem v závěsu s paní Jurenkovou a Thirrym, kterého jsme konečně nalezli po okresním kole, jsme dojeli na krásný stadion v Žamberku. Chvílemi to dokonce vypadalo, že založíme družstvo hokejové a na hasičinu se vy… skončíme s ní. Ještě, že jsme neměli brusle…

Po nástupu mezi kapkami deště s dokonale padnoucím stejnokrojem, jenž nevynesl v botaskách (tedy zcela nevhodné obuvi ku dres codu) nikdo jiný než já (neboť pan vedoucí radši uniformu zapomněl), přiděleni do skupiny první, začal náš boj na štafetě CTIF.

Pro orientaci a pro škarohlídy místní i přespolní budu uvádět časy krajského kola a v závorce časy z okresu – tedy časy staré 14 dní.

Na štafetě si poprvé naostro (ne bez dresu – to by nebylo ve shodě se směrnicemi) na tartanu tým starších zaběhl krásný čas 78,16. (95,02) Což stačilo na 7. místo. Bystré oko vidí zlepšení oproti okresu o 16,68 s!!!! Ano přátelé, ano. Naprostá nádhera.

Po přípravných pěti minutách na travnaté ploše na PS 12 – Foxi opravdu stále stojí ve Vítějevsi, nebo v servisu, jak jsem předvídala – jsme již zmáčeni počkali něco málo přes hodinku na útok CTIF. Ale to bych byla detailista, jinak vše šlapalo jako na drátku.

Útok CTIF jsme v prvním pokuse takzvaně prošustrovali. Zato družstvo druhých pokusů dokázalo, že tréninky a naprosté vyčerpání Jirky něco dalo. Druhý čas byl 53,06 s (74,20!!!). Bez trestných. Bez pardónu – tohle byl skvělý čas. Bystrá mysl spočítala zlepšení o 21,14 s oproti okresu. No, na okrese bychom byli o parník – možná i o dva lepší než první Sádek.

Požární dvojice – disciplína, kterou jsme na okrese vyhrávali a na kraji jsme vždy byli jedni z nejhorších. I tady si děti zaběhli krásný čas 57,33 (61,72). Pravda je, že při měření hadic jsme se trošku potili, ale věřili jsme ve vesmír a v přetahovanou s hadicí den předem.

Štafeta 4x60 a tady bych se zastavila. Pojď Zuzko upřímně napsat, že víme, že nejsme nejlepší na štafety (no já teda rozhodně nejsem nejlepší ani vedle ní). A že jsme se téhle štafety strašně báli spolu s krajským vedoucím (myslím tím Jirku s krásnou vestou rozhodčího). Avšak, vždycky je nějaké avšak/nicméně/navzdory tomu/ale /a i přes to… a tohle bylo naprosto bombastické vše - právě řečeno… .

Naše děti už v prvním pokuse dokázali úžasné zlepšení oproti okresu, ale vážení, kdybyste tam náhodou byli na druhý pokus, tak byste viděli toto… Přelet přes kladinu, následná předávka na bariéru, opět baletí skok hodný Harapese a proudnice končící v ruce sportovkyně na přenos PHP, který po rázném úderu o podložku nespadne a poslední předávka – hvězda s hadicemi a perfektním zakončením na rozdělovači, který z dálky vypadal, jako že se závodnice ani nesnažila trefit (trefila to!!). A výsledný čas – 42,99 (47,59) a propo – nejlepší čas v kraji – 40,61s. Ha… Tentokrát jsem musela i já smeknou svojí žábou (kloboukem), který mě samozřejmě na kráse neubral (prej – tvrdili). A to bych o žábách na hlavě mohla vyprávět…

Poslední byl požární útok. A to stoupá adrenalin. Jenže… Jedna PS12 nevydržela… (asi prokletí mašin letošního roku). Takže nekonečné čekání v nekonečném dešti…. Dráha stála pod vodou, ne ve vodě. Nejsilnější týmy kraje padaly na základně jako mouchy. Úrazy byly tak četné, že místní zdravotníci ani nestíhali tasit diagnózy (a že jsou to skvělí diagnostici). A … první pokus v čase 24,72 byl i poslední, který byl platný. Stál by za víc, pokud by se PS 12 nerozhodla, že už nebude tlačit. I uznávaný okresní strojník uznal, že stroj stál za h…. nic moc. Ve druhém pokuse se náš strojník (na kraji je strojník z řad dětí) tak sklouzl na tamním koupališti (stále dráha na požární útok), že nemělo smysl pokračovat. Díky Bohu, byl jediný, kdo ten den hodil šipku a nezranil se. Zůstalo nám 4. místo z útoků, ale ne vlastní vinou…. A vy víte, že nemám problém přiznat chybu….Tahle ale nebyla na naší straně… Prostě škoda.

Konečné hodnocení – naše děti na krajském kole vybojovaly –a to doslova – 6. místo (to je ta lepší půlka z dvanácti). Pokud mi paměť sahá, jedno z nejlepších umístění dětí na krajském kole v historii našeho SDH. Oba dva týmy ze Svitavska nechali za sebou, stejně jako třeba úžasný tým z Čeperky. A to první rok na kraji. Netřeba připomínat, že tahle generace má před sebou ještě další DVA roky….

Následná noc na odlehlé chatě v Nekoři se vydařila... Děti za odměnu dostaly pizzu a skvělý večer s vedoucími. Po čtyřhodinové hře „čelovka“ jsme unaveni šli spát. Po jedenácté hodině se sice ještě rozehrála oblíbená hra – „kdo nejvíc naštve svoji vedoucí“, ale ta byla záhy ukončena hlubokým hlasem a otevřenými dveřmi u Pepy.

Tento víkend byl ve znamení krásných sportovních výkonů našich starších žáků. Nemusím ani psát, jak pyšní na naše děti jsme.

Děkujeme všem, kdo nás přijel podpořit do Žamberka.

Nakonec mi dovolte připomenout – pozdě – ale přece – že DNES (půlnoční vydání mého článku je odsouzeno k rannímu čtení) tedy v sobotu 14. 6. se bude odehrávat i krajské kolo NAŠICH mužů ve Svitavách.

My všichni doufáme, a moc bychom jim přáli, aby se právě oni probojovali, historicky poprvé, na republikové kolo v požárním sportu. Kluci – držíme Vám pěsti….

Svět je Lunapark a spravedlnost pro Jamajku…! Žužu